Není to vůbec krátká doba, co uběhla od Sametové revoluce. Samotní Češi nyní jezdí po celé Evropě, ať už na východ či na západ a pomalu jejich zkušenosti mění i ten náš malý rybníček. Spousta návštěvníků zahraničí se vrací do Česka, třeba i po týdnu a zjišťuje, že najednou zboží, které se dřív zdálo bezvadné a v pořádku, tak trošku zapáchá. Tedy ne fakticky, pouze obrazně. Jakmile totiž zakusíte kvalitu potravin (i z malých obchodů a řetězců v krabičkách!), trkne vás při každé návštěvě supermarketu, jak moc odlišné potraviny tady máme.
To je všechno jinou kuchyní
Někteří říkají, že je to prostě dáno místní kuchyní a zvykem. Zatímco někde ve Španělsku nebo Francii jsou zkrátka lidé zvyklí na hodně zeleniny, saláty a několik chodů, u nás frčí co nejširší smažený řízek přes celý talíř a kupa bramborového salátu. Je pravda, že jisté mezery mezi zahraniční a tuzemskou kuchyní tu jsou, avšak chutě lidí až tak rozdílné nebudou – to ostatně dokazuje úspěch, jaký slaví zahraniční řetězce, které nabízejí takové potraviny a zboží, které je běžným standardem u nich.
Podniků jako pylu na jaře
A nemluvíme teď pouze o těch několika fast foodech, kterých je v České republice také nemálo, ale mluvíme hlavně o občerstvení a trendech, které společnosti přitáhly ze zahraničí – salátové obědy, bagety, zdravá výživa apod.
Česká variace ztvárněná v „krabičkách“ je spíše předraženým stínem, byť slaví, hlavně v kancelářích měst, velký úspěch a kdo na to má, rád si připlatí za těch pár oschlých kousků kuřete. Co však naprosto převrací naše krabičky, je fakt, že stejné, možná i lepší, jídlo se dá sehnat v zahraničních obchodech doopravdy za pár euro – cena, nebe a dudy.
Je důležité položit si otázku, jak by asi český trh (například studenti u fakult / pracující v centru či u továrny) zareagovali na něco podobného? Tedy že by malé řetězce nabízeli čerstvé, denně dělané, obědy, například saláty s kuřecím masem, velké bagety. Samozřejmě, není to starý dobrý pařížský salát s rohlíkem, ale za zkoušku to stát může.