Lidé se v oblasti hudby dělí na dvě skupiny:
A. Hudebníci
Pokud již patříte mezi aktivní muzikanty, tak to je jedině dobře. Ať už hrajete na jakýkoli nástroj, nebo zpíváte, neměli byste právě teď cvičit místo čtení náhodných článků na internetu? Ano, měli! Tak běžte a hrajte! Ale pokud mi namítáte, že jste dnes už cvičili minimálně tři hodiny a tak přeci musíte dělat i něco jiného, tak vám musím dát jedině za pravdu. Je potřeba, abyste žili, jedli a spali, a také abyste své schopnosti zlepšovali pasivně. Nezahrajete barokní hudbu perfektně, pokud jste nikdy žádnou neslyšeli.
Teorie vám v tomto případě stačit prostě nebude. Čím více posloucháte určitý styl hudby, tím lépe jste ho sami poté schopni interpretovat.
A jelikož hudba není pouze o historických uměleckých směrech, ale právě naopak stále aktuálně vyjadřuje prožitky, pocity a nálady, tak toho musíte spoustu zažít, abyste to následně dokázali promítnout do melodie. Jen stěží může hrát hodnověrně milostnou píseň ten, kdo nikdy nebyl zamilován, nebo donutit posluchače brečet při vyjádření bolesti, která ho ovšem nikdy nebolela. Být dobrým muzikantem není lehké, protože musíte zvládat cvičit a žít zároveň, ale zároveň je to vznešené, krásné a naplňující, i když nikde nevystupujete.
B. Nehudebníci
Pokud patříte do této kategorie a lidé okolo vás si nezacpávají uši kdykoli se pokoušíte o zpěv, tak vám z celého srdce doporučuji pozvolna přejít do kategorie první. Výmluvy typu nemám čas, tohle pro mě není a už jsem na to starý/stará si nechte laskavě pro sebe a zamyslete se nad tím, který hudební nástroj je vám nesympatičtější, jehož zvuk je nejlíbeznější (nezapomínejte ani na samotný beznástrojový zpěv). Máte vybráno? Tak přesně na ten nástroj začněte hrát (popř. zpívat)! Když se odhodláte a překonáte všechny počáteční potíže, tak uvidíte, že krása a radost z umění převáží veškerou dřinu a ostatní potíže!