Bobři se rádi ráchají ve vodě, a tak je jejich tělo k tomu uzpůsobeno. Při pobytu ve vodě umějí úplně uzavřít své ušní otvory i nozdry, aby jim do nich nenateklo. Oči mají dokonce opatřené průhlednou mžurkou, aby mohli ve vodě koukat, kam plavou. Placatý ocas využívají ke kormidlování i jako oporu, aby se mohli na suchu rozhlížet.

Velkou zajímavostí u nich je, že se hodně starají o svá hnízdy. Staví si doslova hrady, které jim my lidé můžeme jen závidět. Ty mohou být vysoké až dva metry nad hladinou a vždy mají dva vchody, které jsou nenápadně pod vodou. Středem jejich obydlí je velká komora, kterou využívají ke svému odpočinku, proto si jí vystýlají jemnou trávou a větévkami. Podlaha této komory je vždy nad vodní hladinou, a tak ji využívají také jako hnízdo pro mláďata. Své hrady si bobři průběžně opravují a vylepšují, takže vydrží hned několik generací. Mají to prostě lepší než my lidé.

Staví si ale také hráze, aby si zajistili dostatečnou hladinu vody v tůňce u svého hnízda. Na stavbu hráze potřebují dostatek materiálu, který pro ně není problém sehnat. Kácí si stromy – mnohdy silné v průměru jednoho metru, a to jen díky svým zubům.

Kácení je pro ně sranda, jeden strom mají hotový za půl hodiny. Jsou tak lepší než dřevorubci. Lidé ale jejich pracovitost nevidí moc rádi. Vodní hospodáři by je kolikrát rádi vyhnali, to ale nemůžou, protože jsou bobři přísně chráněni. Nic jim tak nebrání chodit loupit na pole řepu nebo kukuřici. A tak ani zemědělci s nimi nic nezmůžou.

Jinak se ale bobři živí kůrou a lýkem stromů a keřů, nebo jejich větvemi, které si hromadí v blízkosti svého obydlí a dělají si tak zásobu na zimu. Se dřevem ale netopí, nýbrž ho v zimě jedí. Chutnají jim také bylinky, a tak na pole chodí loupit jen někdy.

Dříve byli bobři loveni pro svůj krásný kožíšek, který byl ceněn, protože je hustý a jemný, a tak krásně hřeje a má i další využití, třeba na výrobu klobouků, které byly svého času módní a drahé. Lovcům ale také chutnalo bobří maso i bobří sádlo. Protože byli bobři málem vyhubeni, jsou dnes raději chráněni, a tak je můžete občas potkat na nedělní procházce okolo vody.

Related Posts

Když je pomoc vzájemná

Velryby jsou bývalí sudokopytníci

Potraviny, které nepatří na psí jídelníček

JEN CO POMYSLÍM NA SLOVO „VEŠ“, ZAČÍNÁ MĚ SVĚDIT HLAVA

Opeření návštěvníci

Táto MÁMO, sežeň štěně